Říjen 2007

Friends Forever 2 - V. díl

23. října 2007 v 13:29
V noci jsem slyšela strašné bouchání na dveře, ale raději jsem nevstávala, protože už tam byl Caleb. Když přišel rychle na mě pokřikl. "Elyon tu není!" Rychle jsem vstala a rozeběhla se do jejího pokoje na posteli zůstal kousek z Cedrikových vlasů. "To neeee!" Hlavu jsem si položila na postel a začala brečet. "Proč? Elyon!" "Musíme ji jít hledat." Řekl rozhodně Caleb a já jsem přikývla. Skočila jsem se obléct a šla za ním. Elyon nebyla nikde poblíž Meridianu a tak jsem se rozhodla jít i s Calebem na Zem a hledat ji někde tam. Třeba bude v Heatherfieldu. Dlouhé hodiny jsme obcházely celý Heatherfield až jsme narazily na Cedrikovu knihovnu. Podívaly jsme se na sebe s Calebem a vešly dovnitř. Nikdo tam nebyl jenom nějaké modré světlo vyzařovalo z rohu. Rychle jsem se tam rozběhla."Portál!" Zavolala jsem na Caleba a ten ke mě doběhl. "To je portál do Meridianu! Hraje s námi snad Cedrik nějakou hru?" Caleb mě chytil za ruku. "Co se děje?" Caleb neodpovídal oba jsme se rozběhly do portálu....když v tom....jsem zůstala sama v knihovně a s pěknou bolestí hlavy. Portál se zavřel a v něm zůstal Caleb. Za mnou stála Will a v ruce měla Srdce Kondrakaru. "Nebudeš používat portály, zradila jsi nás....myslely jsme si, že jsi naše kamarádka, ale ty jsi radši královna. "Říkaly všechny." Ale holky já jsem vás nezradila, já jsem se snažila odteď budu zase Strážkyně. "Usmívala jsem se na ně a snažila si je nějak udobřit. "Máš smůlu, říkal to Věštec, že takovou Strážkyni už nechce ani vidět, prý si máš zůstat v Meridianu a v Kondrakaru nebo na Zemi se už nemáš ani objevit. "Řekla Will." Ale holky teď mi musíte pomoct! Elyon unesl Cedrik musím ji najít, navíc Caleb je v portálu. "Vyvsětlovala jsem a snažila je přemluvit aby mi pomohly." Můžeš si za to sama, kdyby si nechtěla být královnou Meridianu a nechala by si jí Floru nic z tohoto by se nestalo." Holky se otáčely a přede mnou se zjevila Elyon."Pěkně si jim zničila osud. "Řekla." Elyon počkej. "Už bylo pozdě Elyon byla pryč.
"Holky počkejte aspoň vy." Nikdo nečekal. Zamyslela jsem se a nevěděla jsem vlastně jestli chci být královnou nebo Strážkyní. Po dlouhé pauze když už jsem holky sotva viděla jsem zakřičela. "Vzdám se vládnutí i všeho jenom abychom zase byly nej kámošky." Holky se otořily a na tvářích se jim objevil úsměv a objaly mě. "Takže budeš zase Strážkyní?" Zeptala se mě Hay Lin a já přikývla. "Teď musíme najít Elyon." Řekla jsem a zvedala se ze země, na kterou mě holky povalily. "Říkala jsi, že pro nás uděláš všechno a vzdáš se všeho?" Ptala se tentokrát Will. "Ano to jsem řekla." Odpověděla jsem jí, ale nechápala jsem kam tím směřovala. "Tak nepůjdeš hledat Elyon a zůstaneš s námi." Chtěla jsem říct "Ale", ale protože jsem řekla, že se vzdám všeho a udělám všechno souhlasila jsem. V hlavě mi proletěl Caleb. Nechtěla jsem ani myslet na to co se může dít, ano a teď Caleba. "Co je?" Zeptala se mě Irma a mávala mi před očima rukou. "Ale nic jenom jsem se zamyslela." Odpověděla jsem jí a pomalu vycházela z knihovny. Taranee na mě koukla. "Caleb?" Zeptala se mě, ale já neodpovídala. Ale i tak poznala, že to mělo být ano. "Zapomeň na něj Petr je stokrát hezčí." Vlastně Tara měla pravdu, ne v tom, že by byl Petr hezčí, ale rozhodně s ním budu mít míň starostí. S Calebem byly neustálé potíže, nejdřív musel bojovat, pak ho chtěla i Elyon a nakonec každý jsme z jiného světa.Vlastně už ne oba dva jsme z Meridianu. Tara měla pravdu s Petrem bude sranda budeme mít víc lásky a taky víc času na sebe a co Elyon? Doufám, že na ni zapomenu jako zapomenu na všechny. Protože jednoho dne se sbalím a odjedu někam kde navěky budu sama jen já se vzpomínkou na nezapomenutelnou lásku.
KONEC

Friends forever 2 - IV. díl

23. října 2007 v 13:29
Proč? Proč mě Caleb nemá rád? Proč na mě Elyon zapoměla? Proč? Pročítala jsem si knížku o kouzlech! Stránku po stránce až jsem konečně našla to správné kouzlo. "Esperatevus tonicus!" Vykřikla jsem a v kuchyni se objevila mamka a po chodnících začali chodit zase lidé a když jsem vyšla ven. Spatřila jsem zase svůj oblíbený portál. Rychle jsem do něj vběhla a než jsem se stačila rozhlédnout. Čekalo mě obejmutí od Elyon a pusa od Caleba. Záhledla jsem jen Floru jak dává korunku na podstavec s polštářkem. Přišla k nám a řekla. "Nechtěla jsem být taková jaká jsem byla, myslela jsem si, že na tebe zapomenou a že já budu stále princezna, ale jak vidím vaše přátelství je nerozlučné. Moc se vám za všechno omlouvám, doufám, že mi odpustíte. "Usmála jsem se na Floru a ona na mě a jen jak zavál vítr už byla pryč. Elyon kroutila hlavou. "Jaktože ona není moje sestra?" "Protože tvoje sestra jsem já." Elyoniné oči se na mě podívaly, jiskřili jí. Najednou jí z očí začaly padat kapky slz. Nedokázala se ovládat a vší silou mě objala. Caleb se na mě podíval a řekl. "Mohu vás doprovodit do vaší komnaty." A zazubil se. Všichni jsme se rozesmály. Dny utíkaly a už tu byl den mé korunovace. Holky na mě koukaly a já vstoupila na červený kobereček společně s Calebem. Phobos mi dal na hlavu korunku a řekl. "Jak vidím i přes nástrahy, které jsem na tebe přichystal jsi hodna být královnou Meridianu." Usmála jsem se na něj a on nechápavě koukl na mě. "Děkuji, ale stačí mi abych byla princeznou. Královna Meridianu a Světlo Meridianu je jenom jedna dívka a ta ním taky navždy zůstane. Elyon na mě koukala a usmívala se. V obecenstvu jsem ještě uviděla Floru, která se na nás taky usmívala a byla asi spokojená, protože se za ruce držela s Alexandrem.Tak to všechno dopadlo dobře tedy až na Elyon. Ta seděla sama v koutku a ani nedutala."Copak je?" Zeptala jsem se jí." Já jen, že jsi moje nejlpší kamarádka." Řekla a objala mě. Zahleděla jsem se do dálky. Spatřila jsem tam Cedrika. Podíval se na nás a přeměnil se.....
Co to Cedrik prováděl bylo neslýchané. Všichni se vyděsily a začaly utíkat, ale já nevím proč. Cedrik se plazyvím pohybem dostal až ke mně a zasyčel. Úplně jsem se polekala, ale až teď jsem si všimla toho jeho znamínka za uchem když se naklonil blíž. Bylo úplně stejné jako to co mám za uchem já. Ale pak jsem si už na nic nepamatovala. Najednou jsem jen ucítila prudký náraz a probudila jsem se až v pokoji Elyon, kde mě ošetřovala jejich lékařka. Nade mnou stál Caleb a Elyon. "Co se mi stalo?" Zeptala jsem se a uviděla jak Elyon stékají po tvářích kapičky slz. "Tak řeknete mi to?" Už ani Caleb se nemohl vzpamatovat a začal trošku pofňukávat což bylo i na něj trochu moc......spíš hodně moc. "Cornelie náš pravý otec není ten za koho jsme ho považovaly." Řekla Elyon a asi ji v mluvení vyrušil můj pohled a nechápavá otázka..."co?" Elyon se zahleděla do země a špičkou boty vrážela do podlahy až z ní vypadlo. "Víš máš taky to znamínko za uchem.....a to mám jenom já, ty a Cedrik. Nemá to ani Phobos ani nikdo z rodiny koho jsme považovaly za naši rodinu." Nechápala jsem, ale kdo je naše matka. Elyon asi vytušila co nechápu a řekla. Matku máme stejnou akorát ji asi Phobosův otec omrzel a tak proč si nevybrat sluhu." Cerdik je náš otec?,, Vykřikla jsem.To mě ale přerušila Elion. Až teď jsem zjistila, že Cedrik nestárne. Může zemřít jenom když ho někdo zabije nebo podobně. "A co to znamená?" Zeptala jsem se. "Nechápeš to? Cedrik bude chtít vládnout proto se po tobě tak vrhnul, chce aby jsi mu pomáhala. "Tak to se Cedrik přepočítal." A jak to víte?" Podívala jsem se nejdřív na Elyon, ale slova se ujal Caleb." Sledoval jsem ho a na tohle jsem přišel, on celou dobu věděl, že ty jsi sestra Elyon, on celou dobu věděl, že budeš následnice trůnu, ale taky věděl, že na to příjdeme samy a tak vyčkal okamžiku kdy bude korunovace, aby tě mohl zabít, ale to se mu nepovedlo, protože jsem tomu zabránil a navíc nic by se nevyřešilo stejně by byla královnou Elyon. "Koukla jsem na něj a kousla se do rtu." No právě myslím si, že teď půjde po ní."

Friends Forever 2 - III. díl

23. října 2007 v 13:29
"To snad ne!" Vykřikla jsem. "Ona je její sestra a s důkazy. No tak Cornelie přemýšlej jak to vyvrátit. "Přemýšlím když v tom mě to napadlo. "Přece třeba když je ta holka adoptovaná jí rodiče mohly změnit jméno no jo." Napadlo mě a rychle utíkala za mámou. "Mamííí!" "Copak?" Zeptala se mě mamka a já začala. "Představ si na co jsem přišla, že když....""Copak?" Zapoměla jsem, že mamka se nesmí dozvědět o tajemství Witch." Ale nic jenom, že Elyon má sestru a ta se jmenuje Flora." Řekla jsem na lehkou váhu a šla zpět směrem k pokoji. "Počkej!" Zavolala na mě mamka. Otočila jsem se a mamka si se mnou sedla na pohovku. "Musím ti něco říct, ale msuíš se mi přiznat, že mě budeš mít i po tom stále ráda." Usmála jsem se na ni. "Jasně mami." Mamka se zhluboka nadechla. "Ty jsi Flora." Vykulila jsem na ni oči. "C-O-Ž-E?" Nechápala jsem co mi říká. "Poslouchej. Když ti byl asi týden viděla jsem jakousi stvůru, jakoby zeleného hada." No jasně to byl Cedrik. "A ten had tě v náručí po Heatherfieldu nosil až nakonec přišel k našemu domu a položil nám tě před vchod. Na peřince jsi měla napsáno Flora, ale nám se víc líbilo Cornelia a tak jsme ti daly tohle jméno. Už byl čas ti to říct za pár dní by ses to dozvěděl sama." Nejdříve jsem na mamku koukala, ale pak se mi na tváři objevil úsměv. Ihned jsem utíkala do Meridianu všechno povědět Elyon, ale v tom vidím jak má Flora na sobě korunku. "Elyon, počkej já jsem pravá princezna." Elyon mě, ale neslyšela, šla dál. Flora mě slyšela, ale chtěla být princeznou a tak radši Elyon nic neřekla. Otočila jsem se a smutně se ohlédla a uviděla Caleba jak drží Floru za ruku, ale bylo mi to jedno. Caleb chtěl princeznu měl ji mít sice nepravou, ale to je jedno. Doma jsem si sedla na postel a popíjela kakao. Vzpomínala jsem na chvíle s Calebem a s Elyon, ale radši jsem na ně rychle zapoměla. Nemohla jsem každou noc spát.Stále jsem přemýšlela co dělá Elyon a co Caleb a moc do smíchu mi nebylo. Opřela jsem si hlavu o polštář a cítila jak mi stékají slzy.
Seděla jsem doma nad stolem a přemýšlela nad tím co se vlastně stalo. Proč si Elyon vybrala Floru a proč si mě už vůbec nevšímá? Najednou jsem si vzpoměla na poslední slova Elyon když jsem vcházela do portálu. Vím, že se její hlas klepal, říkala mi, že Flora je...a dál jsem ji už neslyšela. Možná, že chtěla říct, že je to princezna nebo, že je všeho schopná. Rozhodně mě velice zajímalo co to mělo být.
V neděli.Hned ráno po snídani. Jsem se rozhodla jít do Meridianu. Šla jsem tedy ke svému nejoblíbenějšímu portálu, ale nebyl tam. Jako kdyby zmizel. Nechápala jsem co se děje. Možná, že v tom má prsty Will a tak jsem k ní rychle zašla. Zvonila jsem skoro půl hodiny, ale nikdo nebyl doma. I ulice Heatherfieldu byly prázdné. Jako bych existovala jenom já. Nějak jsem nad tím nepřemýšlela a aspoň jsem si v klidu mohla dočíst něco o Floře. Vím, že to není pravá Flora. Pravá Flora jsem totiž já, ale k ní se to jméno víc hodilo.Když se totiž řeklo Flora.Vybavila se mi ona a zlost a nenávist.
Sedla jsem si ke stolu a začala číst. Dočetla jsem se, že Flora má schopnost zapomínání. Takže třeba když chce aby někdo na někoho zapoměl dokáže to provést a člověka dokonce i odstranit z vidění druhých. Pomalu mi to začalo docházet. Flora mě vytratila z paměti Elyon a Caleba. To jsem je prozatím viděla, ale teď abych je já ani neviděla všechny kdo mě znali zneviditelnila a použila kouzlo aby na mě zapoměli.
Já jsem přece jen měla taky nějaké síly, ale jejím se to nevyrovnalo. Nikde stejně nebyl nikdo a tak jsem šla do knihovny. Mohla jsem se tam dlouho prohrabovat a nikdo o mě nevěděl. Až jsem nakonec přišla na jednu zvláštní knihu. Na ní bylo napsáno. Zapomění a neviditelnost.

Friends forever 2 - II. díl

23. října 2007 v 13:27
"To by asi zajímalo všechny." Odeskla Irma. Dneska s ní něco nebylo v pořádku. Vrhla jsem na ni vražedný pohled. "Co je? Holky jste dneska nějaké divné! Vůbec vás moje vtípky netěší. "Podívala jsem se na Will a ona pokrčila ramena. "No nic ukončuji schůzi." Řekla a my jsme se rozešly. Doma byla nuda a tak jsem se už těšila na zítřek kdy se konečně už zase uvidím s Elyon, konečně už to bylo. Byla neděle, Elyon seděla na židli na balkoně a houpala nohama, přitom koukala ven a sledovala ptáky jak krouží sem a tam. "Ahoj!"" Čau!" Řekla Elyon, ale nějak sklesle. "Co je?"" Nevím, asi ji nenajdu! Je to moc náročné a navíc jak je Země veliká." Smutně se na mě podívala a já jsem rychle řekla první co mě napadlo. "Třeba je to někdo z Heatherfieldu!" Ale to jsem neměla říkat. Elyon se rozzářili oči. "No jo!" Vykřikla, chytla mě za ruku a táhla mě k šatně. "Počkej chvíli, převléknu se a půjdeme hledat. ""A kam?" "No přece k vám!" Řekla Elyon a usmála se na mě. Já jsem si sedla na židli. Proč jsem to jenom říkala. Elyon za chvíli byla a tak jsme vyrazily. Hledaly jsme snad všude, ale nikde zmínka o princezně nebo adoptování dítěte. Nikde nic. Prošly jsme snad všechny domy teda kromě domů nás pěti, protože my jsme to být nemohli! Měli jsme totiž fotky z dětství, a tak jsme šli zpátky. Na Elyon čekal Phobos. "Tak co našli jste něco?" Elyon smutně zakroutila hlavou. "A byly jste opravdu všude?"" Jo všude." Řekla jsem. "Teda až na naše domy, protože my to být nemůžeme máme fotky z dětství a rodiče o nás všechno ví." Phobos se zamračil. "Elyoninu sestru unesli jako malé dítě. Nebyl jí ani týden." Vylekaně jsme se na sebe s Elyon podívaly. Proč nám to Phobos říkal? Chce snad naznačit, že by Elyoniná sestra mohla být jedna z nás? Chvíli bylo ticho a Phobos na nás dvě pořád koukal. "No tak já půjdu." Řekla jsem a rozloučila se s Elyon. Stejně budu muset přijít té záhadě na kloub.
Zašla jsem za Elyon a viděla ji jak se baví s Florou.Měla na sobě něco jako kdyby byla víla a měla velká křídla.
Došla jsem k ní. "Necháš nás na pokoji? Nejsi Elyoniná sestra a ani ji neznáš tak jako já a navíc si mi nesympatická. "Flora na mě koukla." Aco s tím mám dělat? Že sem ti nesympatická? Ty taky vypadáš jako kdyby si před chvílí vylezla ze záchodu!" Tak to už teda přehnala. Nemohla jsem to už vydržet a moje dlaň přistála na její tváři. Elyon nás pozorovala a moc nadšeně nevypadala. "Holky nechte se!" Flora ji bouchla. "Ty se do toho nemíchej a ty Cornelie si ta nejodpornější bytost ná této planetě. "Usmála jsem se na ni." Já vím, ale až po tobě." Vyděla jsem jak se z Flory úplně kouří. Podívala se na mě a taky mi jednu vrazila. "Nech nás na pokoji." Zopakovala jsem jí. "A to mám jako poslouchat tebe? Nejsi nic víc než jen ubohá sobecká nána, která chce mít Elyon jenom pro sebe, ale to se změní. Zapomínáš, že Elyon má sestru a už pro ni nebudeš existovat jen ty. "Chvíli jsem se zamyslela. Flora měla vlastně pravdu. Nedokážu se vypořádat s tím, že Elyon má sestru. "Co je? Došly ti argumenty?" Neměla jsem chuť se s ní dál bavit. Otočila jsem se a rozhodla se jít domů. Ať je to Elyoniná sestra nebo ne. Prostě mi to je jedno. "Cornelie!" Volala na mě někdo, otočila jsem se a uviděla jak za mnou utíká Elyon. Smutně jsem se otočila zpět. "Cornelie." "Nemusíš nic říkat Elyon. Klidně si tu zůstaň s Florou. Když ti na ní tak záleží." Přede mnou se objevil portál, pomalu jsem do něj začala vcházet. "Cornelia, ona je..." Poslední slova jsem už neslyšela. Cestou domů jsem pořád přemýšlela o sestře Elyon a přece Flora to být nemůže a ani k tomu nejsou žádné důkazy. Budu muset dokázat, že Flora není Elyoniná sestra. Nejdřív než jsem šla domů, jsem se stavila v knihovně. Nikde nikdo pouze prodavač a byla jsem ráda, že to není Cedrik. Představa toho, že by mě pozoroval mi naháněla strach. Šla jsem si vybrat nějaké knihy o magii a pak jsem šla pomalu domů. Otevřela jsem první z nich.Na první straně bylo napsáno. "Flora nebo Elyon, kdo je dědička trůnu?"

Friends Forever 2 - I. díl

23. října 2007 v 13:27
"Cože? Koho, že to máš?" Zeptala jsem se nechápavě a dala si vlasy za ucho." Cornelko já má sestru, řekl mi to.....Pohobos."" No jasně Phobos, že ty mu vůbec věříš vždyť lže jak.....!"" Ale on mi ji ukázal na fotce." Řekla šťastně Elyon a objala mě. Do ruky mi vložila fotku na, které byla její sestra. "Je asi stejně stará jako já možná o pár měsíců starší." Řekla mi a já sem se zadívala na fotku. Elyonina sestra mi někoho připomínala. "A...tady máš Světlo Meridianu." Řekla jsem a podala jí ho. Elyon se na mě usmála. "A co chceš vlastně s tou tvou sestrou dělat?"" No přece ji najít." Řekla Elyon a utíkala směrem k hradu a já na ni jen koukala. "Elyon počkej!" Elyon se ohlédla. "Pomůžu ti." Řekla jsem a rozeběhla se za ní. ,,Holky zvládnete to beze mne, když tak mě zavolejte." Ještě jsem se podívala na Caleba a poslala mu pusu. "Miluju tě." Řekla jsem mu a utíkala jsem dál k Elyon. Poté jsme spolu šly k Phobosovi a ten nám vysvětloval, že mu jde tentokrát o Meridian, a že prý je na straně dobra. Já jsem se dívala na Elyon, který mu věřila, ale já moc ne. Ten jeho usměv a ty jeho oči mi ukazovaly, že něco není v pořádku. "No tak dobrá Elyon. Podle Pohobosova popisu by ti měla být aspoň trošku podobná a měla by žít na Zemi." "Stejně jako já." Řekla dívka, která k nám přistoupila. "Jsem Elyon podobná a žiji na Zemi. Jmenuji se Flora." Elyon se rozzářili oči. Zatáhla jsem ji za ruku. "Zbláznila ses? Vždyť jsem ti podobná i já a žiju na Zemi. Tohle ti může říct každej." "Tak já se jí na něco zeptám jo?" Ohlédly jsme se a už jsme jen viděly jak Flora mizí v dálce. "Zajímavé." Řekla Elyon. "Budu si muset jít lehnout, jsem strašně unavená. "Rozloučila jsem se s Elyon a pospíchala domů portálem.
Doma se mě holky vyptávaly co se dělo a jestli jsme něco našly...atd. Vyprávěla jsem jim o Floře a oni jen nevěřícně kroutili hlavami."Vždyť je to blbost. Museli bychom ji znát. "Řekla Irma." Nezapomínej, že může žít kdekoliv na Zemi. Ty furt žiješ v domění, že existuje jenom Heatherfield." "No tak promiň." Řekla Irma a urazila se. "Ale zajímalo by mě kdo je ta holka zač. "Řekla Will, která stála u okna a zahleděla se do dály.

Friends Forever 2 - příběh

23. října 2007 v 13:27
Elyon má sestru kdo to je?


Friend Forever - III. díl

23. října 2007 v 11:24
Taranee už vyšla ze dveří. A já jsem se po chvíli vzpamatovala. "Taro! Počkej!"" Co je? ""Půjdu s tebou."" Jako k nám? Tak dobře." Šly jsme dlouho přece jen ode mě k Taře je to dlouhá cesta až jsme se konečně objevili před jejich domem. "Mu...můžu dovnitř?"" Jo pojď a vyzuj se, Petr má pokoj nahoře."" Dík."Vyšla jsem dlouhé schody a stála jsem před dvěmi dveřmi, jedny vedly do Taraniného pokoje a druhé do Petrova pokoje. Moc dobře jsem nevěděla kde má Tara pokoj, protože jsem u ní moc času nebývala, ale nakonec jsem se rozhodla pro modré dveře, které měli na klice napsáno "Sleduji fotbal! Nerušte!" Přišla jsem ke dveřím a lehce jsem zaklepala a ozvalo se. "Taro, ty huso furt neotravuj."" Já nejsem Tara." Řekla jsem jemně skoro ani neslyšně. Petr nejspíš rozpoznal můj hlas nebo si na mě vzpoměl a šel otevřít. "Ahoj, promiň nechtěl jsem...já...no...!"" Já vím co chceš říct. ""A co tu vlastně děláš? Chtěla si jít za Tarou do jejího pokoje a spletla sis dveře?"" Ne...jdu za tebou. Tara ti snad o mě vyprávěla ne?"" Ne!" Pane bože proč se takovéhle věci dějí zrovna mě, tak ona mi lhala. Rozeběhla jsem se poschodech dolů a pak jsem skoro přes celé naše město běžela domů. Slzy mi kapaly a nechápala jsem proč už nemám jinou kamarádku než Elyon. Will mě nenávidí, protože jsem dobrá v krasobruslení, Irma mě nenáviděla už v ten den kdy jsme se poznaly, Tara mě nenávidí a dala mi to dnes najevo a Hay Lin....počkat ještě tu je Hay Lin snad ta mě ráda, ale ne nemá myslí si, že kvůli mě se rozešla s Erikem. Jak můžeme být Strážkyně když se nenávidíme? Oni můžou být Strážkyně, já ne. Druhý den nás zavolal Věštec do Kondrakaru. Všechny stály na boku jenom já jsem stála uprostřed jako vždy. "Je na čase dívky si jedna druhé vážit." Řekl Věštec a já jsem nevěděla kam s tím směřuje. "To řekněte té namyšlené fifleně, která neumí nic víc než každému rozkazovat. "Řekla naštvaně Irma a všichni se k ní přidaly." Mám tu amulet Dech Času a svěřit ho můžu jen jedné doufám, že po tom co jí ho dám si jí budete vážit. A nebo ne, nedám ho já ať si amulet sám vybere svou majitelku. "A poslal amulet do vzduchu, nejdřív přiletěl k Irmě, pak k Will, poté k Taranee a nakonec k Hay Lin a zastavil se....pomalu jsem cítila jak ze sebe něco vydávám a vydávala jsem, Dech Času mi přistál na krku.Byla jsem radostí bez sebe a šla za Věštcem. "Děkuji a doufám, že se naše vztahy s kamarádkami zase zlepší."" Mě neděkuj to Dechu Času." Už jsme odcházeli a všichni mě nenáviděli ještě víc. "A Cornelie! Abych nezapoměl. "Otočila jsem se a ještě ne chvíli odběhla pryč. "I nesprávné činy se dají vrátit." Nechápala jsem co říká, ale bylo to jako vždy a odešly jsem. Celý týden mi jeho slova vrtaly v hlavě.Až mi to konečně došlo, ale jen z části." Chtěl abych vrátila čas." Ale to druhé jsem stále nechápala, snad, že byl špatný čin to, že jsem lhala Calebovi a neodpustila Elyon?" Vrátím čas a uvidím jak se vše vyvine!"Řekla jsem a otočila Dech Času!
Snažila jsem se stále hodiny překlápět abych vrátila čas tak jak to říkal Věštec, ale stále se to nedařilo, asi jsem neměla chladnou mysl. Když v tom najednou jsem byla v ten den, v tu hodinu, na tom samém místě: ve škole. "Pokusím se to spravit." Řekla jsem, ale nemohla jsem mluvit, nakonec jsem zjistila, že jsem nějak špatně hodiny otočila a přenesla jsem se jenom já a navíc a navíc jsem před sebou viděla sebe a viděla jsem Elyon. Pak jsem se ocitla doma a připravovala jsem jídlo pro Elyon a v tom zazvonil zvonek a já jsem šla otevřít. Rychle než to zjistila Cornelia z minulosti jsem vzala klíč a zamkla dveře a potom jsem všechny klíče schovala a Elyon se nemohla dostat dovnitř. Pak jsem viděla jak přichází Caleb a líbá mě to se vůbec nestalo, ale proč? Pak jsem viděla hádku mezi Calebem a Elyon a potom....jsem seděla nad svým stolema v ruce jsem měla Dech...počkat kam se poděl? Ano změnila jsem minulost a proto ho už nemám. Ve středu někdo stál u dveří a byl to Caleb skočila jsem mu do náruče a rádostí bez sebe jsem se smála. Ve čtvrtek přišla Elyon objala mne a byly jsme stále nejlepší kamarádky a v pátek přišli...no kdo asi moje další nejlepší kamarádky a uspořádaly jsme velkou párty. Myslíte si, že po tomhle zážitku mám až do smrti pokoj? To tedy ne když jsem seděla s Calebem na pohovce a čekaly jsme až dorazí Elyon, nedorazila. A Věštec nás i s Calebem povolal zjistili jsme, že Elyon uvěznili a Fobos začal zase panovat. "Tohle nedopadne dobře." Ale budu doufat, že ano. Ale já, Will, Irma, Taranee a Hay Lin a samozřejmě můj milovaný Caleb jdeme do boje za cenu života naší kamarádky Elyon. "SVĚTLA MERIDIANU!"

Friends Forever - IV. díl

23. října 2007 v 11:20
Celá rozechvětá jsem stála před portálem, který nás měl zavést do Meridianu. Byla jsem zvyklá na tu vůni kytek a modré nebe, ale teď jsem věděla, že vstoupím do černého Světa bez života! "Jdeme!" Zavelela Will! "Počkej!" Chytila jsem ji za ruku a ona se otočila. "Cornelie, co je to pořád s tebou?Ty už ani nechceš zachránit svou kamarádku?"" Chci, ale je to blbost tam chodit, ty asi nechápeš, že Fobos ví, že příjdeme!"" A co chceš tedy dělat? Víš, že jinou možnost nemáme!" Podívala se na mě ustaraně Hay Lin. Já jsem se zamyslela a pak jsem řekla. "Vždy je jiná možnost a ta dnešní je.....!"" Je co?" Podívala jsem se k zemi a začala přemýšlet. "Země!"" Cože?" Zeptala se udiveně Irma. "No přece země. Víte jak nám Věštec říkal, že cesta do porátlů a z nich se dá narušit.No to chci provést když naruším cestu na zemi půjde to dál až do Meridianu a tím Fobose překvapíme."Podívala jsem se s úsměvem na holky a ony mi úsměv oplatili. "Tak jdu na to." Řekla jsem, ale rychle jsem zmkla. "Co se děje?" Zeptala se mě nechápavě Will, která hleděla do portálu. "Zavírá se!" Zařvala jsem. "Musíme dovnitř honem." Všichni jsme rychle vletěly do portálu, tedy až na jednoho....!" Kde je Caleb?" Někdo mi zaklepal na rameno. "Promiň!" Řekl Caleb a já jsem ho políbila. "Za co se mi omlouváš?"" To kvůli mě se portál začal zavírat, já jsem do něj vešel, proto!" Teď, ale nebyl čas na vyčítání, dala jsem Calebovi letmo pusu a s holkama jsem přiletěla k tomu jejich hradu nebo zámku, ani nevím co to je. Podívala jsem se do okna Elyoniného pokoje. A najednou jsem ucitíla něco na krku. Bylo to Světlo Meridianu. "Jak se to tu vzalo."" Elyon může Světlo někomu předat. "Vysvětlil mi Caleb. "To vím taky, ale mě říkala, že ho může předat jenom rodinnému příslušníkovi." A začaly pochyby. Vzala jsem Srdce Meridianu a najednou jsem ucítila tu sílu Meridian dostal svou krásnou podobu a Elyon vyběhla z pokoje. Objala jsem ji a předala jí Světlo Meridianu. Elyon byla radostí bez sebe, myslela jsem si, že to bylo tím vysvobozením, ale ona mi řekla toto: "Já jsem tak ráda, Mám sestru!"
KONEC PRVNÍ ČÁSTI

Friends Forever - I. díl

23. října 2007 v 11:19
Já a Elyon jsme kamarádky už od dětsví hrávaly jsme si spolu na zahradě a vždy nám spolu bylo fajn. Ovšem v poslední době se mi zdá jako kdyby naše přátelství neexistovalo. Já jsem strážkyně a Elyon Světlo Meridianu. A ani se moc nevídáme. No budu doufat, že se naše vztahy zase zlepší....
Dnes jsem šla jako každý den do školy, ale jak jsem se vylekala když jsem v ní spatřila Elyon...co v ní dělala? Moc času na ptaní jsem neměla tak jsem se jí zeptala jestli by k nám po škole nechtěla dojít na čaj, řekla, že příjde. Všechno jsem připravila jako za starých časů. Když přišla Elyon usmívala se, ale bylo vidět, že ji něco trápí. Ani moc nemluvila a když jsem se jí ptala na Meridian byla ještě horší. Pak jsem se jí zeptala co je, ale neodpovídala. Podívala jsem se na Calebovu fotku na nočním stolku a Elyon se na ni taky podívala.Asi jsem zjistila v čem je problém."On je mrtvý, že jo?" Začala chodit po pokoji. "Já blbá, proč? Proč jenom umřel?" Elyon se, ale na mě zadívala a řekla že neumřel! Byla jsem radostí bez sebe. "Co se tedy stalo?" Zeptala jsem se." Něco horšího Corny." Jak může být něco horšího Elýsku když on žije?""Já....no....blbě se mi to říká, ale já a Caleb......""Co vy?"" Spolu chodíme.""Cože?"" Promiň, ale musela jsem ti to říct."" Elyon jdi pryč, jdi pryč nechci o tobě a o Calebovi už vůbec nic slyšet, jdi pryč a nech mě být." Elyon mě objala, ale já jsem se jí vytrhla a řekla jí ať jde pryč a tak šla. Celý dnešní den jsem byla zavřená ve svém pokoji a stále jsem brečela ani jsem nešla na krasobruslení. Přemýšlela jsem o sobě, o Calebovi a o Elyon" Zrádkyni, která se jenom vydávala za mou nejlepší kamarádku." Z nikým jsem se nebavila, nikomu jsem nezvedala mobil. Čekala jsem na to až to ze mě nějak vyprchá, ale nevyprachalo. Bylo to stále ve mě i druhý den, to jsem se už jen modlila ať není Elyon ve škole. Naštěstí nebyla. Will mi řekla, že tu byla jen proto aby mi to pověděla. Nemohla jsem ale v hodinách ani myslet, a to jsme psali hodně písemek. V hlavě se mi to pořád vybavovalo. "Proč zrovna já?" Vyhrklo ze mě když zrovna učitel vysvětloval něco z Biologie. "Ups?" Řekla jsem, ale neslyšela jsem předchozí větu...říkal ať jdu k tabuli. Takže to i pasovalo. Vstala jsem a popsala jsem zrněnku. Sedla si zpátky do lavice kde vedle mě seděla Will, která mi četla myšlenky. "Bylo to nesnesitelný?" Zeptala se mě. "Co myslíš?""No to s Calebem. ""Lalalalala......říkala jsi něco?"" Promiň nevěděla jsem, že jsi proti němu alergická. Po škole jsem šla do parku a tam jsem "ho" potkala byl nádherný....všichni na něj pořvávaly. Petr....Zamávala jsem mu a on se usmál.....tak tohle je nový kouzelný začátek!

Friends Forever...? - příběh

23. října 2007 v 11:19
Elyon a Cornelia jsou nejlepšími kamarádkami už dlouho, ale dokáže je láska od sebe odloučit?Dokáže Cornelia zapomenout na Caleba a pokračovat v přátelství s Elyon?
To vše se dozvíte už dnes!!!

Friends Forever - II. díl

22. října 2007 v 20:42
Ale nebyl to zas až tak moc kouzelný začátek jak jsem si myslela. Protože jsem zjistila, že to usmání nemělo patřit mě, ale holce co stála za mnou. A tak jsem šla raději domů. Podívala jsem se na mobil a měla jsem snad 20 zmeškaných hovorů.Volala mi paní učitelka z krasobruselní ."Ajajaj." Pomyslela jsem si a začala volat na její číslo.Po chvíli to zvedla. "No Cornelie kde vězíš? A jaktože jsi nebyla včera na tréninku? To chceš snad s tím skončit? Vždyť ti to jde." V hlavě se mi opakovalo tolik otázek." Paní učitelko moc se vám omlouvám, ale měla jsem osobní záležitost a nevím jestli to ze mě půjde ven, ale zítra určitě příjdu."" No to bych požadovala." A zavěsila. Podívala jsem se na Calebovu fotku. "Copak to nechápeš? Copak nevidíš jaké mám kvůli tobě problémy? Proč mi to musíš dělat?" Pořád jsem cítila jak se mi svírá žaludek. Vždyť já ho stále miluju a milovat budu a žádná Elyon mě nezastaví. A rozhodla jsem se jít do Meridianu. Když jsem tam vstoupila s tím ,že Caleba dostanu zpět, mé sny se rozplynuly.Protože jsem viděla jak líbá Elyon. S pláčem a se zlomeným srdcem jsem vyběhla pryč.Věděla jsem, že už nemám šanci, žádnou.On mě nechce, ale chce Elyon. Dneškem a včerejškem jsem ztratila dvě největší cenosti svého života. Svou lásku a svou nejlepší kamarádku. Kdybych alespoň jedno mohla dostat zpět. Elyon slyšela něco co si mrmlám a doufala, že se rozhodnu pro naše přátelství, ale ne. Já jsem se rozhodla pro lásku a když nebudu mít Caleba budu mít Petra. Eloyn stála celá vyjevená a já jsem utekla pryč. Petr byl ten jediný koho jsem chtěla vidět a tak jsem šla do parku kde jsem ho poprvé viděla. Ovšem nebyl tam, akorát tam na mě čekala Taranee. Když jsem ji uviděla otočila jsem se a rychlím tempem jsem šla pryč .Ale ona na mě zavolala ať jdu za ní a tak jsem šla. "Cornelie čekala jsem jestli dnes příjdeš a jak vidím tak jsi přišla."" A co? To sem nemůžu ani chodit?" "Můžeš, ale dnes si sem nepřišla jen tak, že jo?""Přišla jsem sem jen tak." Tara mě začala už štvát. "Víš co Cornelie řeknu ti to na rovinu....pokud se ti můj brácha líbí tak si s ním klidně choď, ale nebudeš ho někomu jinému přebírat....takže ho nech na pokoji a až se s Miou rozejde dám ti vědět." Nechápala jsem o čem mluví. "Ty máš bráchu?" "No jasně, že mám Petra." Cítila jsme jak se mi roztahují zorničky a začala jsem utíkat pryč. Nejraději bych se propadla hambou....! Tak Petr je její bratr? Proč se mi to musí stát zrovna dnes? Vždycky mě chtělo tolik kluků a včera jsem jednoho ztratila a druhého mít nemůžu. Proč mě teď nikdo nechce?
Druhého dne někdo zaklepal na dveře a mamka šla otevřít. "Cornelie to je pro tebe!" Zavolala na mě. "To bude ta.....kdo to vlastně bude?" Pomyslela jsem si. A šla jsem ke dvěřím, stál tam Caleb. Otočila jsem se k němu zády a ignorovala jsem ho. "Cornelie!" Ale já jsem neodpovídala...asi vytušil co chci zul se a vstoupil dovnitř a já jsem zavřela. Šly jsme do mého pokoje. "Tak co tu chceš a prosím rychle nemám čas na ty tvoje blbé kecy jako třeba: Promiň atd. ""Dobře budu rychlý Cornelie vím, že mi asi nebudeš věřit, ale já tě pořád miluju." (To byl jeden z těch keců, který jsem zrovna nechtěla slyšet.) "Si myslíš, že ti na to skočím? Calebe zbytečně ztrácíš čas. ""Neztrácím...!"" Ztrácíš já mám totiž kluka!" Caleb se na mě udiveně podíval. "Neměl si se se mnou rozejít vždyť víš, že každého ohromím a tak máš smůlu."Caleb smutně odešel a já jsem se divila tomu co jsem vlastně řekla. A rozhodla jsem se pro válku....ne pro válku mezi mnou a Elyon, ale mezi mnou a Calebem a, protože to na 100% vyhraju, protože je do mě zamilovaný bude trpět tím, že Elyon stáhnu na svou stranu. A začnu dnes.756254 atd. vytočila jsem Elyonino číslo.(Co když zrovna není v Meridianu) "Ahoj Cornelie!"" Elyon jak to, že víš, že se ti chci omluvit?"" Já se jen snažím omluvit tobě."" Aha tak přijdi k nám co nejdřív to půjde!" Elyon přišla a já jsem jí vysvětlila co chci podniknout. "Zbláznila ses, vždyť Caleba miluju!"" Ale on tebe ne! ""Cože?"" No dnes mi řekl, že miluje jenom mě, ale já jsem ho odmítla a zalhala, že mám kluka a tak bude válka!"" Takže on mi lhal jo? Tak to bude válka na, kterou nezapomene!" Elyon se na mě podívala jejím vražedným pohledem a pak jsme se obě rozesmáli. "Takže ty ho budeš štvát v Meridianu až to nevydrží brnkni a já mu zavolám ať jde ke mě, že mu odpouštím. No a pak dostane tu největší ránu jo? ""No, ale Cornelie je to neúplné kdo bude dělat toho tvýho kluka?""Nepředbíhej než ho zmákneš někoho určitě najdu!" No tak dobře tak já jdu začít."Elyon odešla a já jsem byla celá obalená pomstou... "Co to dělám? Přece jsem taková nikdy nebyla. "Hledala jsem svůj diář byl někde daleko zahrabaný už dlouho jsem do něj nepsala a četla jsem. "Moje nejlepší kamarádka je jednička. ""Miluju Caleba!"" Je to moje velká láska!" Otáčela jsem listy, ale skoro na každém bylo něco o Calebovi. On byl totiž moje největší láska, ale to se změní a nikdy se to nevrátí do normálu. Vždy když kolem mě šel Caleb ve škole nevšímala jsem si ho, ale byl utrápený, já jsem věděla proč. No jo no chudák, ale patří mu to. Já a Elyon zůsteneme nejlepšími kamarádkami a žádný blbec Caleb nás nezničí...nikdy. Elyon mi konečně zavolala a já jsem se těšila na pomstu, ale Elyon mi řekla, že to asi nezvládne, protože Caleba miluje. "A to máš raději zrádce než svoji nej kášmoku?T o ti teda pěkně děkuju."" No dobře no tak já to dokončím."Prosím ať se to povede, přála jsem si. Celý měsíc se nic nědělo až....až 25.Května zapípal mobil, byla to zpráva od Elyon a stálo v ní."Cornelie můžeš mu zavolat!"
Po dlouhém rozmýšlění jsem vzala mobil a zavolala Calebovi tak jak to mělo být podle plánu. On přišel a chvíli jsme se jenom bavili. Já jsem mu řekla, že mu odpouštím atd. A pak se to stalo. Myslela jsem si, že když mu řeknu, že mu odpouštím nic se nestane, ale stalo se a něco nádherného, on mě políbil a já jsem se na něj usmála a začala ho líbat taky...píp, píp, píp uslyšela jsem pípání zprávy. "Cornelie tak jak to jde, za minutku jsem u tebe!"" Pane bože! Calebe jdi do skříně, dělej. ""Co je?"" Dělej! "Cink, cink. Zvoní zvonek. "Mami já tam jdu!" Jdu ke dveřím a tam stojí Elyon." Ahoj Cornelie, můžu se kouknout na Caleba? ""Promiň, ale už odešel.""A ha a můžu dál?"" No....právě obědváme!"" Může se naobědvat Elyon klidně s námi. "Řekla máma, která se zrovna dívala do polévky, kterou dávala na stůl. "Stejně je tu ještě jedno volné místo." (To bylo místo pro Caleba) "Jé ty jsi hodná Corny už si pro mě nachystala volné místo!"" Kdyby tak věděla pro koho to místo mělo být. "Kolovaly mi myšlenky v hlavě. Když jsme dojedli a Elyon odešla Caleb už musel být určitě mrtvý, tak dlouho být ve skříni. Vytáhla jsem ho a zamkli jsme se u mě v pokoji. Elyon jsem pak celé dny i týdny lhala, že žádného kluka nemám a ona si myslela, že jde vše podle plánu a taky, že šlo pro ni pro mě ne. Setkávali jsme se pak s Calebem každý den v létě na koupališti a v zimě na běžkách a na bruslích. Elyon si našla kluka a panovala v Meridianu. A já jsem chodila s Calebem a najednou.A najednou jsem si jednoho dne vzpoměla na Petra na to jak se mi líbil. "Co asi dělá?" Caleb byl zrovna někde pryč a já jsem o něm přemýšlela a jako na ráz někdo zaklepal na dveře, já jsem šla otevřít. Stála tam Taranee. "Ahoj Corny víš jak jsem ti slíbila to, že ti řeknu až se můj brácha rozejde s Miou? Už se rozešel!" Tohle byla neskutečná šance jak dostat Caleba do strašného utrpení, sice jeho polibky jsou krásné, ale pomsta je krásnější. "Jé díky Taro, dáš mi prosím na něj číslo?"" Ani nemusím, řekla jsem mu o tobě a on mi řekl, že se mu líbíš. ""On si mě ještě pamatuje?"" Říkal, že nemohl zapomenout. ""Aha, tak dík!" Teď byla ta pravá šance jak Caleba potopit a nelhát Elyon a tu šanci já využiju!


Malý princ - V. díl

22. října 2007 v 12:45
,,My ten palác vydíme." oznámila jsem holkám a ukazovala na sebe, Caleba a Himerishe ,, Musíme vyjít ten kopec." ,,No když jste tři tak není co namíta. Jde se." zavelela Will. Kopec byl hodně strmí, už se stmívala a já měla nohy jako z olova. ,,Stát. Dáme si pauzu támhle to není až tak strmí." Když jsem si sedla připadal jsem si jako kdybych se vznášela. Himerish na místě usnul a mmi po chvíly taky.
Když jsem se ráno probudila byli už všichni vzhůru. ,, Náš ospalec se robudil." řekl Caleb a přiklekl si ke mě, hezky se usmál a dal mi pusi na čelo ,,Dobré ráno ospalče." tak hezky se při tom usmál. ,,Nejste tu sami." prohlásila Irma. Ve chvilce jsem už byla na nohou a zeplatase: ,, Budem pokračovat v cestě?" ,, Určitě! máme už jen dnešek."
Na kopec jsme došli po půl hodince. Stáli jsme před velkou dřevěnou bránou, kterou hlídali stráže. ,,Jste pozváni?" zeptal se jeden. ,,Ne." ,, Tak to vás dál nepustím!" ,, Já myslím, že jo." začala jsem okolo všech stráží obmotávat kořeny. ,,Hay-Lin vem mu klíče." rozkázala jsem. Po chvilce jsme stáli před palácem. Cestou jsem všechnu stráž odstranila. ,, Tak jdeme do paláce."
Vešli jsme do paláce. Byli jsme ve velké síni ze které vedlo několik dvěří. ,,Tak kudy Himerishi?" ,,No nejspíš tudy." ukázal na největší dveře přímo prad námi. ,, Dobře, tak na teď. Tři, dva, jedna TEĎ. " řekla jsem a rozrazila dveře. ,,Kdo se mě opovažuje rušit při mém obědě." nadával král ,,Himerishi, co ty tu? Stráže odstraňte je." ,, To tak lehce nepude." ,,Energie." ,,Voda." ,, Oheň." ,,Země." ,,Vzduch." a už jsme bojovali se stráží mi svími živli, Caleb mečem a Himerish se shoval za dveře. ,, Tak ce teď? Nikdo tu není." zeptala se Hay-lin když už tu nikdo nebyl. ,, To si myslíte, že já nemám žádnou moc?" řekla a zaútočil na Taranee a srazil ji k zemi. ,, Co si dovoluješ útočit na mojí kamarádku?" zeptala se Irma a vydala směrem k němu studený proud vody. ,,A teď všichni najednou." rozkázela jsem. Dohromady jsme na něj zaútočili, spadnul o 10metrů dál a zasténal bolestí. ,,Will rychle! Srdce kondrakaru, dej ho do něj." křikla Hay-Lin co se mezitím král zvědal a chaystal se znova zaútočit.
Když už bylo po všem vysvobodili jsme všechny vězně i himerishovu matku, která by nám děkovala asi do smrti kdyby jsme u nich zůstali. Teď bylo naředě zevšema se rozloučil .... s Himerishe, s jeho matkou, se všema poddanýma který nám byli věčný a ....... a s Calebem.
Když došlo na loučení s calebem tak se místnost jako zázrakem vyprázdnila. ,, Calebe" začala jsem ,vrať se k Elyon a už nikdy se nepleť do mého života. Ty patříš do Mridianu a já zase do Harfielfdu." ,,Můžu ti něco dát než odejdeš?" zeptal se a já jen kývla jako, že jo. ,, Tak zavři oči." já ho poslechla a čekala. Najednou jsem ucítila jeho rty na mích, v první chvíly jsme se od něj chtěla odtrhnou, ale nakenec jsem si ten polibek vychutnala. připadalo mi, že trval věčnost .....
Před námi se objevila červeno-bílá záře my se objevily v Kondrakaru. ,,Vítejte strážkyně." přiváítal nás známí hlas, který patřil Věštci ,,Úkol jste splnily, budete nadále strážkyněmi, ale když se to bude ještě jednou opakovat budete odvolány a zvolí se nové strážkyně!" to bylo poslední co jsme slyšely a už jsme byli vedle nemocnice a Irminka měla obvázanou nohu jako předtím.
KONEC

Malý princ - IV. díl

22. října 2007 v 12:45
Když začalo svítat všimla jsem si něčeho divného. V dálce na kopci se něco třpytilo, vypadalo to jako ... jako palác. ,,Palác." vykřikla jsem a ukázala směrem ke kopci. Všichni se podívali tím směrem. ,,Hahaha." poznamenala ironicky Irma. ,, Co si děláš srandu, mi tu máme zachránit planetu a ne dělat vtípky!" to zas byla Will. ,, Ale já si srandu nedělám. Copak ho nevidíte?" ukázele jsem ještě jednou na kopec. ,, Cornelia, co jsem ti říkala?!" ,,Ale ...." ,,Nó dobře třeba máš vímečnej zrak, půjdem ke kopci." rozhodla Hay-Hay. Nepřipadalo to, ale kopec byl daleko - došli jsme k němu až když bylo sluníčko nad námi. ,,To byla dálka." postěžovala si Taranee. Všichni jsme jen přikyvovali, protože nebylo možné mluvit a oddychovat najednou. ,, Šli jsme sem zbytečně. Žádnej palác tu není." prohlásila po chvilce Irma. Už jsem se do toho nechtěla míchat, protože mi bohatě stačila hádka cestou, ale já tam stejně vidím - palác. ,,Vodu." zaškemra Himerish, kterýho poslední dve míle musel Caleb nét na zádech. Caleb? ,,Kde je vlastně Caleb?" řekla jsem už nahlas ,, Ještě před chvílí tu byl." ,,Calebe." křičeli jsme všichni. Měla jsem Petra a on měl Elyon, ale nechtěla jsem aby se Calebovi něco stalo. Cítila jsem něco, něco co se nedá popsat i když jsem věděla, že je vůdce rebelů a za takovou chvli by se mu nemělo nic stát, ale tady je stejně hodně nebezpečí : hurykány, laviny, propesti... Začala jsem přemýšlet o minulosti .... jak jsem ho potkala, kdy jsme se poprvé políbyli ...... došla jsem až k rozchodu.
Halo Corny? Žiješ ještě?" mávala mi Irma rukama před očima a vytrhla mě ze snění. ,,Jo, jo! Kde jsou holky?" ,,Šly hledat s Himerishem Caleba tam a mi máme jít tudy." řekla a ukázala Taranee na hrbolatou úzkou cestičku, která vedla kolem kopce. ,,Tak jdem." Vykročila jsem jako první a hodlala najít Caleba. ,, Calebe." křičeli jsme všechny tři. Nikde nebyl .... nikde. ,, Hele jeskyně." ,,Kde?" zeptali se holky. ,,No, přímo před náma." ,, Ale já tu žádnou nevidím. Cornelie seš v........ ?" už jsem jí neposlouchala a vešla do jeskyně. Okamžitě mi naskočila husí kůže, nevím jetli zimou, strachem nebo obojím. Jeskyně se proměnila v dlouhou chodbu osvícenou loučemi, to znamená, že tu někdo byl .... nebo je? Při téhle myšlence jsem se zaklepala. Blížila jsem se ke "křižovatce". Podívala jsem se na levo, nic. Na pravo ,, Calebe?" ,,Cornelie?". ,, Co tady děláš?" zepal se mě. ,,No co asi, hledáme tě." ,,No, jo, jasně." .... trapná chvíle ticha .... ,, Já ten palác vidím taky." řekl tak nečekaně až jsem se lekla. ,, Cože? Tak přeci jednom sem měla pravdu." ,, Já si myslím, že to není náhoda, že ho vidíme zrovna jen mi dva." ,,Jestli se chceš bavit o minulosti, tak ani nezačínej." ,, Ne, teda jo .... je to pouto minulosti, která se nedá smazat." ,, Ale s holkama se znám celou věčnost, tak proč to nevidí jedna z nich?" ,,Protože kamarádka a kamarádka je něco jinýho než kluk a holka." ,,Hmmm" zamumla jsem ,,Pojťme z holkama, čakají na mě.
Rozhovor probíhající před jeskyní:
,,To vypadalo jako by vešla do prázdna a zmizela." řekla Taranee. ,,To jo. A už je tam celou věčnost!" řekla na to Irma.
Náspátek v jeskyni:
,,Někde tady by měl být východ." naříkala jsem. Cestou sem jsem zabočila jen 3x a teď nemůžem najít s Calebem východ.
,, Cornelie, to nemá cenu. Ten východ nenajdem." ,, To si myslíš ty, ale já ho najdu." začala jsem se hádat. Asi po půl hodině dalšího procházení úzkých chodbiček jsem se vzdala. ,, No jo, měl si pravdu." přiznala jsem a sesunula se na zam. ,, Co budem dělat?" ,,Nezbívá nám nic jinýho než se vydat opačným směrem." odpověděl mi a sedl si vedlo mě. ,,Corny?" ,,No?" zeptala jsem se a podívala se na něj a on na mě. Než sem stačila něco říct tak se jeho ústa pomalu blížila k mím, už chybělo jen pár millimetrů, když vtom ,,Cornelie, jsi tu?" slišeli jsme Himerishe. ,,Jo,jo. Jsme tu." křikla jsem. ,,Asi nejsme jediný který vidí palác a všechny ty věci." řekl mi Caleb a ani nevypadalo, že jsme se předchvílí málem políbili. ,,Himerishi, ty taky vydíš ten palác? A tuhle jeskyni? " ,, Když sem dědic trůnu tak je jasný, že to vidím." ,, A proč jsi nic neřekl?" zeptala jsem se naštvaným tónem. ,, Protože já nevím jestli chci aby jste zachránili tuhle zem." ,,Proč." přiklekla jsem si k nemu. ,, To by jste museli zabít mého otce." ,,Ale Himerishi, vždyť vidíš jak je zlí, sám tě vyhnal z domova a všechni lidé jsou tak chudí, že ani nemají na jídlo - sám si to říkal." ,,To je pravda, ale kdyby země vybuchla tak už nebude nikdo nebude chudý, nikdo nebude vládnout .... nebude tu nic." Na to, že mu je sedm mluvý jako mi a má mozek dospělího člověka. ,, A to chceš?" Aby tu nebylo nic? zeptal se Caleb. ,, No jasně, že ne! Pojďte vyvedu vás odtaď." Mi se na sebe s Calebem udiveně podívali, protože to ,,Jasně, že ne." řekl tak vesele, že jeden by si myslel, že mu přeskočilo.
Konečně jsme se dostali ven s těch temných chodbičekpod zemí! A znova mě napadla myšlenka: Proč tam svítily pochodně? Byl tam někdo jiný než mi?

Malý princ - III. díl

22. října 2007 v 12:45
Po dvou hodinách chůze jsme si dali pauzu. Prošli jsme tím zarostlým pralesem a teď jsme seděli v normálním lesíku kde bylo jen pár stromů. ,,Mám žízeň. není tu nekde nějakej potůček nebo řeka?" kňourala Irma. ,,Půjdu se podívat." nabídla jsem se dobrovolně, protože jsem se musela nadýchat čerstvého vzduchu. V pralese bylo dusno. Když jsem se od holek vzdálila asi na 100 metrů uviděla jsem řeku. Nevypadala zrovna moc čistě, ale měla jsem žízeň a šla se napít, ale někdo mě chytil ze zadu. Já se otočila a uviděla Caleba - dal si ukazováček na pusu abych nekřičela. Já kejvla, že jo a on mě pustil. ,,Co tady děláš?" zeptala jsem se po chvilce. Caleba jsem už neviděla rok a půl, od té doby co mi řekl, že chodí s Elyon. ,,No víš když jsem se dozvěděl, že vás Věštec poslal sem tak jsem se, ehmm ... no bál aby se ti nic nestalo, protože já tě mám ještě rád." Cože? Já nevěděla co říct, ale po chvilce váhání jsem řekla: ,, Ale já tebe ne. Já mám kluka a je ze země kde bydlím a ...." ,,Calebe?" přerušil mě jiný hlas co patřil Hay Lin ,,Co tady děláš?" Caleb hned začal povídat tu svoji historku.,, Když jsem se dozvěděl, že vás sem věštec poslal rozhodl jsem se vám pomoct, protože vy si zasloužíte být strážkyněmi. ,, To je super. Holký máme tady pomocníka." křikla Hay Lin směrem odkaď přišla, já se na Caleba podívala vražedným pohledem. Holky tu byli za chvíli a znova přoběhlo vyptávání tipu : ,,Co tu děláš." ,,jak se máš?" atd. Já se tvářila divně, ale teď si mě nikdo nevšímal až na Caleba který se na mě podíval.
Cestou se půda pomulu změnila v písek a pak už to byla poušť. Vůbec s nikým jsem nemluvila, šla jsem jako poslední a Caleb po mě pořád pokukoval. Všichni se vyptávali jak to klape Calebovi s Elyon. Šli jsme dlouhou cestu když najednou začal foukat vítr až se s toho stala písečná bouře. ,,Kde jste?" křičela jsem ,ale nikdo neodpovídal, zato se mi do pusy dostal písek - bléé. Najednou jsem do někoho narazila. Byl to Caleb. On mě chytil,ale já se mu vytrhla. ,,Nesmíme se od sebe vzdálit křiče Cornelie, Cornelie?" ale to už jsem byla o pár metrů dál.
Čekala jsem, že najdu nějakou z holek, ale nikde nikdo. Když bouře pomalu ustávala nevěděla jsem kam jíít a tak jsem se rozhodla jít rovně. Dlouho jsem na nikoho nenarazila, když vtom jsem vdáli uviděla osobu - byl to Caleb. Jako kdyby se holky s Himerishem propadli do země a zůstal tu jen on. Už, už jsem chtěla utéct, ale on mě zahlédl a rozeběhl se za mnou. Já se rozeběhla taky. Už jsem cítila,ž e je těsně za mnou, nevzdávala jsem se, ale udělalo se mi nějak špatně. Sesunula jsem se k zemi. Caleb hned přikleknul ke mě, ale mě bylo tak blbě, že jsem nemohla nic dělat. Chvíli tam klečel a mluvil ke mě.
Otevřela jsem oči a podívala se do jeho. Byli hezky zelené jako dřív, usmála jsem se a oči zase zavřela. ,,Co se jí stalo?" slyšela jsem po chvilce ustrašený hlas Taranee. To mě už Caleb nesl v náručí pouští. ,,Udělalalo se jí špatně." odpovědel. Už jsme byli tři, pak jsme postkali Will, Himerishe a Hay-Lin. Chyběla nám jen Irma. Když jsme vyšli s pouště (bez Irmy) položil mě caleb opatrně na zem a já po chvilce usnula.
Kdo se mnou půjde hledat Irmu a kdo zůstane u Cornelie? ptal se Caleb. ,,Tak mi dvě půjdem" ukázala Will na sebe a Hay Lin ,, Taranee s Himerishem tu zůstanou." Caleb,Will a Hay Lin se s Irmou vrátili až po setmění a hned si lehli a usnuli, až na Caleba který pořád o něčem přemýšl.
Vzbudila jsem se, byla ještě noc. Bylo mi mnohem líp. Šla jsem se napít k potůčku. ,,Cornelie ty nespíš?" byla to Hay Lin. ,,Ne." ,, Už je ti líp?" ,,Jo,jo mnohem líp! A co ty tady děláš?" ,,Já nemohla spát. Přemýšlela jsem o tobě ..Ne! Přemýšlela jsem o tom jak se dostat za těch 5 dní do paláce a zneškodnit krále." Ona říkala,že přemýšlela o mě? O mě? Co tak mohla přemášlet o mě? Najednou jsem si všimla jak na mě kouká a čeká na odpověď. ,, No a co jsi vymyslela?" ,,Nic." ,,Aha." řekla jsem a Hay-lin se rozchychotala, čímž vzbudila Will a Taru. Do rána se probudili úplně všichni . Pořád jsme se řehnili a kecali ....!

Malý princ - II. díl

22. října 2007 v 12:45
My měly ještě spoustu otázek, ale už jsme se objevily někde jinde. Byly jsme na pláži, okolo byly skály a vypadalo to tu bezpečně!
Ale mílila jsem se, ze skal začaly padat kamínky, pak kameny a byly čím dál tím větší! Já jsem je chtěla zastavit, ale útok se obrátil proti mě, svalilo mě to k zemi a já nemohla vstát. holky mě zachránily těsně před tím než na zem dopadl obrovskej kámen. Ještě jsem jim nestačila ani poděkovat a přihnal se tam hurikán! ,, Hay Lin dělej něco" křičela jsem, ale nic se nestalo! Mě došli síly a nechala jsem se unášet větrem. Po chvilce jsem do něčeho narazila a omdlela.
Po 3 hodinách:
,,Corny" ,,No tak, probuď se!" ,, Halóó." To jsou hlasy mích kamarádek? mě tak třeští hlava, že to nejde ani poznat! Otevřela jsem oči a uviděla je. ,,Co se stalo?" zeptala jsem se. ,,Věštec nás pověřil další misí - říkal, že tu máme něco zachránit, ale neřekl co" začala mi odpovídat Hay Lin ,,pak jsme se dostaly sem a začaly padat kameny ze skal a potom ..... ! to už jsem ji neposlouchala, protože jsem v dálce zahlídla osobu - byl to malí kluk. Já vstala ze zěmě a šla za ním. Ostatní nevěděli co se děle až pak si Will všimla kluka a křikla na mě : ,, Nechoď tam, může to být past." ale já poznala,že nebezpečný není. Došla jsem k němu. ,,Jak se jmenuješ?" zeptala jsem se ho když jsem k němu přišla. ,,Himerish" ,,Jako náš věštec." ,,Jako kdo?" ,,ale nikdo! pojď,představím tě kamarádkám!"
Už byl večer a mi se rozhodli tu přespat. Nejdřív jsme si udělali (teda spíš Tara udělala ) ohýnek u kterého jsme si povídali. Zjistily jsme, že Himerish je syn krále této planety. On ho vyhnal s paláce už v 5 letech ( teď mu je 7) . A myslím ,že jsem přišla na to co tu máme zachránit ....!
Ráno jsem se vzbudila první a zakřičela : ,,POZOR HAD"
Všichni se na moje upozornění probudili. ,, No FUJ! Kolik může mít metrů?" ozvala se Taranee. Byl to ohromný had - byl odporně tlustý a dlouhý. ,,Vypadá to, že spí," přidá se Irma,, asi by jsme měli vypadnout." Jo dobrej nápad. potichu jsme odcházeli když vtom se pohnul. ,,Nechtěl jsem vám o říkat, ale tady jsou jen jedovatí hadi nebo škrtiči." křikne Hmerish, ale to už běží pryč a nám nezbívá nic jiného než ho následovat. Asi po 5 minutách jsme se zastavili - ani bych neřekla, že se ten had za náma plazil, ale Himerish říkla, že musíme od něho co nejdál.. No a další důvod proč jsme zastavili byl ten, že jsme se objevili na okraji útesu. Naštěstí byl o pár metrů dál most na druhou stranu. Zatím co jsme odpočívali po běhu zeptala se Hay Lin: ,,A proč se touláš tady? Proč nejsi v nějaké vesnici?" ,, Už jsem vám říkal, že mě otec vyhnal s královského paláce, protože .... no to ani nevim. pořád na mě křičel a byl se mnou nespokojený. V paláci má stovky otroků a otrokyň kteří pro nej musí pracovat (kuchaře, tanečnice, hudebníky, uklízečky, zahradníky, kadeřníky, švadleny ....) Jo a ještě jsem vám chtěl říct povídku. ,,A jakou?" ptá se Taranee. ,, Říká se, že jednou dávno, před tisícemilety, když vznikla tahle planeta, že ji jeden čaroděj začeroval kouzlem spravedlnosti. To znamená,že jestli bude na naší planetě vládnout nespravedlnost 20 let tak země vybuhne navždy. Za týden to bude 20 let co je můj otec králem. On říká, že to jsou jen hloupé povídky,ale nikdo mu to nevěří. ,,Tak to už víme co tu máme zachránit. Jak daleko je to k paláci?" zeptá se Will. ,, To je ten problém já se palác pokouším najít už celé dva roky, ale když se dostaneme na takovou louku, kde jsem byl už několikrát a pokaždé se vydal na jinou stranu tak už mi chybí jen jeden směr." ,,Teď asi půjdem přes most to toho lesa na druhé straně útesů." ukázala jsem na druhou stranu. Les na první pohled nevypadal pustě,ale jak jsem se později přesvědčila opak byl pravdou - les se proměnil v prales kde jsme vyděli sotva na metr, protože byl celej zarostlej.

Malý princ - I. díl

22. října 2007 v 12:45
Na stadionu ( Cornelia s ostatními učí Irmu bruslit) :
,,Auuu" ,,HaHaHa, už zase si spadla. jestli se to nenaučíš nebudeš moc jít ne ten konzert Karmily, protože je to na zimním stadionu." ,,to já vím i bez tebe! pomoc mi na nohy." podávám Irmě ruku, ale ....!Jauvajs, asi jsem si něco udělala s nohou." Křičí irma. Odnesem Irmu na stranu a Will zatím volá k ní domů! ,,No teď nebudu moc jít na ten konzert Karmili, ani kdybych se naučila bruslit." hudruje Irma. Asi po 10 min přijede paní Lairová a všechny nás odveze do nemocnice! v čekárně netrpělivě čekáme až se Irma oběví ve dveřích!
Po 10 minutách:
Otevírají se dveře,vychází Irma a chudák má obvázanou nohu. ,,mám vyvrklej kotník" ,,Chudáčku můj" ozve se paní Lairová. ,,Volají nás do .... ups." řekne Will. ,, kam kdo koho volá?" ptá se Irmi mamka. ,,Volal nás doktor." Opraví se will. Jen co paní Lairová odejde ozve se Will znova : ,,musíme do Kondrakaru" ,,A to tam mám jít jako z obvázanou nohou?" ,,Mi tam MUSÍME." ,,No jo ,no. Jen něco řeknu mamce. Mamí? Můžeme s holkama ještě k Hay Lin?" ,,Jen běžte, ale dávej pozor na tu nohu!",,Jasně, Ahoj" ,,Naschle!" zazní čtyřhlasně! Vyjdem z nemocnice a jdeme za roh aby nás nikdo neviděl.
V Kondrakaru:
,,Vítám vás strážkyně. Musím vás poslat na další misy. Za poslední týden vás volám už po několikáté a vy jste přišly až teď. Taky připomínám, že minulé mise se taky nějak nezdařily. To znamená,že jestli se tato mise nezdaří budu nucen zvolit nové strážkyně!" Já pozoruju Irmu jak se raduje, že nemá obvaz na noze a nejspíš ani neposlouchala. Ale co že to Věštec před chvílí říkal? - že zvolí nové strážkyně? Cože ? To né! Ikdyž jsme neplnily svoje (strážnické) povinosti , jak jsme měly, trvalo by dlouho než by jsem si zvikla, že nemám sílu ZEMĚ!

Malý princ - příběh

22. října 2007 v 12:44
Splní W.I.T.C.H. misy nebo se zvolí nové strážkyně?
koho potká Cornelia na misy?
kdo je to Malí Princ a z jaké planety je ?
---------- to-vše-se-dozvíte-v-příběhu-Malí-Princ------------
( BUDE VYPRÁVĚT CORNELIA )